Tvorba severských titánů SOILWORK stála vždy na obsáhlé škále hudebních nuancí, surově natlačených do škatulky melodického death metalu s progresivními prvky. Jejich progresivita je jako samostatný živý organismus a garantuji Vám, že se do šuplíku nevejde, ani do dvou. Sílu a mezižánrovou univerzálnost jsme poznali již na starších albech, nicméně lze říct, že nyní, po dvacetišesti letech existence kapely je někde uvnitř stále kus nedoceněného a možná i dotčeného jádra, která potřebuje světu dokázat, čeho všeho je schopna.
A tak přichází EP A Whisp Of The Atlantic v roce 2021 a zveřejnění propracovaného konceptu přesahujícího do světa kinematografie. Ve spolupráci s BRAVO & BRAVO FILMS došlo na kreativní uchopení vizuálního materiálu k pěti dlouhým hudebním kompozicím, tvořící dohromady téměř čtyřicetiminutový film v retro duchu roku 1975 s náznaky okultismu a fantasy. Tento film je rozdělen, stejně jako EP, do pěti dílčích částí, více či méně na sebe navazujících (a dávajících smysl). Je překvapivé, že během melodických pasáží dojde i na trestné činy, krev a vandalismus.
Kvalita technického zpracování po té hudební stránce, zvláště v rychlejších a tvrdších pasážích, je nesporná a prezentuje nový směr vývoje kapely a také jejich tradiční ozkoušené a stále funkční, rozlišující prvky. Na úvodní nahrávce A Whisp Of The Atlantic (paradoxně zakončující celé filmové zpracování EP), se podíleli hostující muzikanti, doplňující vrstvenou kompozici o cello, saxofon nebo křídlovku. Byla to vůbec první píseň uveřejněná a vhozená jako návnada do vody plné kritiků, fanoušků i odpůrců, a pak už jen trpělivě čekali na první ohlasy, kdo se chytí. Během strhujícího poslechu oscilujícím tempem mezi plouživým tancem maturantů a počtem otáček za minutu hlavice ručního mixéru, najdete pasáže, kde si vychutnáte jazzové a progresivní momenty, uklidňující a plouživé věty vložené mezi tvrdší výboje, a samozřejmě úderné, melodické a zpěvné motivy. Vychutnáme si tento mix kvality, kvantity a mezižánrové jízdy? Dozajista. Přesto všichni napjatě očekáváme, co se svou technickou průpravou dokáží na nástroje předvést nového, a tím myslím rozpoutání absolutního pekla mezi strunami kytar, s nebeskou září vycházející z jejich středu. SOILWORK stále ještě „školí“ mladší muzikanty, jak se správně hraje progresivní death metal. A tuto užitečnou lekci uděluje i Bastian Thusgaard za bicími.
Královsky se budete bavit u kousků Feverish a Desperado, kumulující energii a čistou heavy metalovou krásu. Pokud si u toho zároveň pustíte danou část filmového snímku, nepropásněte moment, kdy vložená kazeta SOILWORKů s nahrávkou Feverish dokáže zapálit starý magnetofon, nebo chvíli, kdy se nenápadná deska SOILWORK – Desperado protáčí na gramofonu. Brzy na to vždy přichází záblesk temné síly a nepromyšlené spontánní činy na sebe nenechají dlouho čekat.
Výhoda EP je ta, že jej můžete sjet mnohokrát za sebou a pokaždé být uhranutí něčím jiným. Chvílemi se zvuk rozpíjí na strunách violoncella, jindy se ztrácí mezi klávesami piána v atmosférickém závoji. Vždy jsou to ovšem kytary a Björnův vokál, co Vás z poletování mezi sférami uzemní a přinutí si sednout na zadek. Death Diviner je asi nejvíc typickým zástupcem jejich tvorby s ohledem na poslední X vydaných alb. The Nothingness and the Devil funguje jako dvojsečný meč bodající jedním koncem do podstaty melodického, davově přijímaného metalu, a tím druhým do okultistických temnot, decentně vizuálně zpracovaných v působivý duet mezi Bílou a Černou.
Více asi nemusím dodávat, poslech EP i jeho umělecké mediální zpracování si musíte prožít vlastními smysly.
A u filmu ještě chvíli zůstaneme. Už je to nějaký čas, co se naposledy Dani Filth z CRADLE OF FILTH objevil v nějakém krvavém bijáku. Jeho přání se právě plní, protože získal hlavní roli, postavu Lona Carlsona, v hororu Baphomet Matthana Harrise. Jestli čekáte, že se Dani bude v děsuplné a krvelačné atmosféře i ve speciálním kostýmu vyžívat, tak máte naprostou pravdu. Tvůrce také vyšel vstříc aktuální době a premiéru bude mít film v červnu v rámci streamovacích portálů, s tím, že lze horor zakoupit i na DVD a Blu-Ray.
V další novince se budeme věnovat bezbožníkovi Nergalovi a jeho válce s polskou církví. Opětovně si totiž našla důvod, proč Adama „Nergala“ Darskiho trestně stíhat, tentokrát za urážku Panny Marie. Obvinění nakonec Varšavský soud uznal za oprávněné, protože průkazný materiál z roku 2019 – fotku uveřejněnou umělcem na sociálních sítích se šlápotou na obrázku Panny Marie, byl dostačující, a odsoudil Nergala za „urážku náboženských citů“. A hovoříme hlavně o citech ultrakonzervativní právní skupiny Ordo Iuris a organizace Towarzystwo Patriotyczne, kteří nelenili a žalovali místnímu politikovi z konzervativní vládní koalice a dalším domněle dotčeným osobám. “V průběhu řízení byly poškozené strany vyslýchány a jasně uvedly, že jejich náboženské cítění bylo uraženo“, uvedla mluvčí varšavské okresní prokuratury Aleksandra Skrzyniarz. Pokuta plus soudní výlohy se vyšplhaly na úctyhodných 18,5 tisíců zlotých (nebo 2 roky vězení), nicméně případ bude dále projednáván, protože obhajoba Adama Darskiho napadla vynesený rozsudek.
Není to poprvé, co se některý z Nergalových výroků (nebo činů BEHEMOTH), dotkl „citečků“ polské církve, a jako ostřílený rebel, dávno ozbrojený a zocelený, vytáhl do boje za svobodu uměleckého vyjádření. Založil kampaň Ordo Blasfemia v rámci stránky gofundme.org , kterou okamžitě po jejím spuštění podpořilo mnoho světoznámých umělců (například DEAC CAN DANCE), včetně fanoušků a lidí z branže. V průvodním videu kampaně Darski popisuje nesmyslné svazování umělecké svobody slova v 21. století na území Polska – jediné zemi střední Evropy, kde ještě vládne hluboký náboženský středověk. Jen pro ukázku, článek 196 polského trestního zákoníku říká: „Kdo uráží náboženské cítění jiných osob veřejným urážením předmětu náboženského uctívání nebo místa určeného pro veřejné náboženské obřady, je povinen zaplatit pokutu, omezit svou svobodu, nebo být zbaven svobody až na dva roky.“ Je neskutečné, že takové články omezující svobodu vyjádření polských občanů a umělců zvláště, jsou stále ještě součástí trestního zákoníku moderní společnosti. Nergal není samotný, kdo historické právní relikvie veřejně napadá. Dříve se na stejné téma ozvali i Amnesty International. Důrazně apelovali na úpravu takových částí zákoníku, ovšem bez výsledku. Kampaň Ordo Blasfemia je hlasem lidu, pokladnicí, do které lidé z celého světa přispívají a pomáhají financovat právní služby i maření nesmyslných výroků soudů, včetně výloh, aby se zastavilo nesmyslné stíhání umělců, kteří si v roce 2021 dovolili mít vlastní názor – neslučitelný s archaickým zněním náboženských zákonů Polské republiky.
