GAEREA – Limbo

Pokud hledáte nový a čistý zvuk s procítěnou dávkou duševní rozervanosti, máme pro Vás lahůdku z Portugalska.

GAEREA je kvintet v černých kuklách, na první pohled odlišných od black-metalových kolegů MGŁA nápadnými bílými mystickými symboly v místech, kde tušíme tváře. S předchozím albem „Unsettling Whispers“ a následnou koncertní šňůrou o sobě velmi rychle dali znát a začali dobývat svět. Tajemství jejich úspěchu je již zřejmé – dokázali otevřít druhou Pandořinu skříňku, která doposud ležela ladem a skladem, nezpozorována vedle takových bohatě zdobených a načančaných kousků, jako jsou BEHEMOTH nebo WATAIN.

Jedná se o moderní a svěže znějící vlnu black-metalu, kde se nesetkáte se zastřenými vokály, ani corpse-paintingem, ze kterého si půlka světa dělá legraci.

Na to, že jde o relativně jižanskou kapelu, předvádějí překvapivě seversky znějící styl katarzního black-metalu, typického svým tempem a přímočarostí zejména pro norskou scénu. Growly o síle hrdla Nergala z BEHEMOTH se prolínají se screamy ve stylu J.J. z HARAKIRI FOR THE SKY. Pompéznost a přesná vyměřenost detailů bicích se dá zkoumat i na několikátý poslech a stále lze co objevovat. Masivně znějící kytarové vrstvení zahalené aurou všudypřítomné smrti přetváří hudbu v těžkou hmotu hluku, ale i v ní perfektně rozeznáte složité i melodicky minimalistické riffy a maximální umělecké soustředění, které do kompozic všichni hráči dali.

Právě kytary určují tempo, stabilitu a emoční paletu napříč albem. Fungují jako pohyblivé zdi pomalu z obou stran oktáv přitlačující hemživý obsah uvnitř, až dojde na nemilé tření ploch a emoční kolaps, což je fantastická skladatelská práce!

„Limbo“ je velmi silné, promyšlené a představuje právě vybudovaný silný zvuk kapely, který si vždy už budeme u jejich jména vybavovat. Rok 2020 je pro něj skutečně příhodnou dobou vydání. Páteří je výpravnost, se kterou každý z velmi dlouhých progresivních kousků rozdělují do několika vět a děj se neustále dramaticky posouvá a vykresluje nové a nové utrpení. Úpadek lidské vůle pod nesmlouvavým prstem moci v samotném předpeklí nabízí dvě úrovně pro pozorování, co se týče textů písní. Ta první vykresluje vnější svět a jeho devastující proměnu v děsivou prázdnotu, ta druhá popisuje šílenství uvnitř lidské mysli.

Kontrasty, se který pracují, jsou velmi líbivé. V jedné chvíli ve fortissimu drtivě devastují všechno, co se zdálo být stabilní a neměnné, ve druhé ona masa vpluje do vakua, rozvolní se tempo a navodí křehkou atmosféru se silnou emoční stopou do nejmenšího detailu propracované pavučiny prasklin tenkého ledu nad hlubinami depresivního ambientního doomu. GAEREA do vás násilím pumpuje energii, aby Vám ji v momentě mohla stejně násilně odebrat.

Hned v úvodní písni „To Ain“ navodí dramatickou scenérii pod zamračeným nebem, kde je zlo a bolest hmatatelnou konstantou. Nízko posazený kráčivý rytmus kytar v nepříjemném kontrastním souzvuku poplašných sirén připomíná průvod otroků pod bičem vyšší moci. Jeden nádech a relativně poklidně vyhlížející zlo se ve druhé minutě naráz promění v sypající se smršť kamenů a metalových střepin bicích.
Ve středu kytar na nás mocně udeří vokál – mluvčí, který má být umocněn, ale nikoliv přehlušen. Jako parní lokomotiva s těžkým ocelovým smetadlem (pluhem) rozčesává nehostinnou pustou krajinu a zanechává po sobě krvavou jizvu, zařezanou hluboko do podvědomí.

Mezitím, jako nákaza, začne prorůstat první agresivní vlnou growlů melancholická melodická linka a nenápadně graduje a posouvá děj k introspektivnímu nalézání slabin a zoufalství, jehož vrcholem je v šesté minutě kontrastní ambientní prázdno protkané tesklivou kytarou, do ztracena šumící bicí a šepot, který svírá u srdce. Growly se pro jednou promění v drásavý, žalem se zalykavý scream. A to je pastva pro všechny démony a entity, kterým se prostřel piknik na lidských duších.

Ústředním motivem fantaskního příběhu plného mysticismu je vnitřní boj člověka. Lidstvo, jako bytosti ovládané city, zklamalo. Dokáže vyprodukovat masivní zlo. Toho, co by za něco opravdu stálo, je pomálu. Jakmile člověk překročí hranici mezi tímto světem a věčnou prázdnotou, temný vortex začne chladně pohlcovat všechny šťastné vzpomínky, mysl naplní beznaděj a tělesná schránka zažije všechny druhy mučivé bolesti, ovšem brzy – brzy už člověk neucítí vůbec nic. Prázdno jej pohltí, naplní a osvobodí.

Ačkoli je letošní konkurence kapel útočících na TOP 10 nejšťavnatějších alb roku neskutečně silná a barvitá ve stylu a přednesu, skoro se zdá, že GAEREA má své místo jisté. Zkušenými tahy vyvažují nejen vokální brutalitu a atmosférické pasáže, ale dodržují také standard smysluplných a neotřelých textů, uměleckou úroveň alb a celkové vizuální prezentace. Stejně jako zmiňovaní BEHEMOTH mají tendenci mířit přímo do černého středu terče, a boří se do něj tak hluboko, jak jen jejich vystřelená hudební střela dovolí. Jde zde i o druh exhibicionismu, komunikace s publikem a rebélii, už jen proto, že chtějí být vidět a slyšet. Zamyslete se nad obsahem sami. Chvíli cítíte agresi, bezvládí a vyprahlost po životě, chvíli se ztrácíte v malebnosti zvuku a depresivní stísněnosti. Přesně takto fungují písně „Null“ a „Glare“.

Trochu jinak funguje jeden z vrcholů alba „Conspiranoia“, která až po více než třech minutách instrumentální atmosférické hry s uzurpátorem na scéně rozvede temné monotónní povely a pevně sevře v rukou otěže písně, pod kterými se ostatní nástroje dynamicky ohýbají jako násilí produkující loutky. Dějovým výsledkem je povstání hrdé bytosti zatvrzelé proti lidskému pokolení, byť je jeho součástí. S jasnou myslí a silnou vírou ve své schopnosti se pokouší přežít a nebýt prázdnem pohlcen. Vnitřní démoni se ve chvílích největšího lidského zklamání mění ve stavitele a architekty nového charakteru a klíčníky bran k absolutní prázdnotě a zároveň svobodě.

„Urge“ a „Mare“ dovršují proměnu myšlení ústřední postavy příběhu a nesou se v duchu bezcitného gesta otočení se zády vůči slabosti. „Urge“ je nejkratší písní alba s časem trvání do pěti minut, naproti tomu „Mare“ trvá více než třináct a je tím nejdelším, co na albu naleznete.

GAEREA nahráli melodramatické dílo se syrovými vokály a epickou výpravností, které nebudete chtít zapomenout, jakmile jednou poznáte jeho sílu a přitažlivost.